Název

Babický les u Prahy - kamenná svatyně a pravěký sekeromlat

Popis

Babický Les na mapě vyhlíží tak trochu jako „zelený lesní ostrov“. Leží na Říčansku, slabých 20 km východně od Prahy, zhruba mezi obcemi Babice, Březí, Doubek a Třebohostice. Na jeho východním okraji nad potokem Výmolou je k nalezení jedno prehistorické keltské hradiště. To bylo v šedesátých letech 20. století archeologicky důkladně prozkoumáno. Druhé předvěké hradiště archeologové „tuší“ pod kostelíkem sv. Bartoloměje. To se nyní dokázat nedá, neboť pod kostelem kopat nelze. V areálu lesa kdysi stála i středověká a později zmizelá vesnice Bezchleby. Za socialismu byl v centru lesa umístěn poměrně velký vojenský prostor. Tím byla tato oblast méně přístupná jak pro běžné občany, tak asi i pro archeology.

Část tohoto málo navštěvovaného lesa je rozbrázděna mnoha středověkými hlubokými úvozy a také několika přírodními stržemi. Ty jsou podle mě „nepřiměřeně“ hluboké vzhledem k tomu, že středem lesa neprotéká žádný větší potok. Pouze od západu k východu lesem protéká malá „stružka“, která není zanesena na žádné mapě. Existuje tu i pramen, z něhož vytéká „trochu“ vody do hluboko zaříznuté strže. Její hloubka podle mě neodpovídá množství vody produkované pramenem, která by ji mohla – byť i v průběhu tisíciletí – jako hlubokou vytvořit. Ale to by bylo na jiné fotoalbum. Východním okrajem lesního území protéká Dobročovický potok. Západní okraj je obtékán potokem Výmolou. Poloha lesa mezi dvěma vodotečemi podtrhuje jeho „ostrovní charakter“ na mapě, jenž v krajině zřetelný není. Na plošině ostrohu nad potokem Výmolou se nachází již zmíněné keltské hradiště.

Většina povrchu lesního areálu je zčásti pokryta zajímavě tvarovanými oblými balvany z ruly. A pak se tu najde i břidlice, která se zde v jednom malém lomu dokonce těžila. Babický les totiž leží na styku dvou horninových podloží, břidlicového a rulového. Les mě už od poloviny devadesátých let něčím přitahoval. Často jsem do něj jezdil na kole. Při těchto svých lesních cyklotoulkách jsem zde v r. 2007 narazil na ze země vyčnívající masivní, jinak nenápadnou rulovou plotnu obklopenou dalšími zvláštně tvarovanými kameny. Tak jako již několikrát jindy a jinde, ani zde jsem sám přesně nevěděl, proč jsem se pustil do jejího zkoumání. Jako obvykle pro mě zásadní otázkou bylo zjistit, zda se jedná o přírodní útvar nebo o vztyčený kámen. Nezbylo než kamenný trojúhelník očistit dostatečně hluboko, abych přišel věci na kloub, respektive abych se dostal pod patu kamene. Pod tu jsem se pro tvrdost zeminy ani s pomocí několika přátel bohužel nedostal. Tím pádem nemohu spolehlivě tvrdit, že kámen není přírodní rostlou skalkou, jakkoli jsem o tom přesvědčen. Nicméně při čištění a vyprošťování onoho masivního trojúhelníku jsem u jeho paty našel několik kaménků ze zcela jiných než z místních hornin. Jeden z jinobarevných kaménků se po jeho očištění a umytí „projevil“ jako sekeromlat z doby kamenné. Nezávisle na sobě to později potvrdili dva archeologové, z nichž jeden odhadoval stáří sekeromlatu na 4 500 let před Kristem, druhý „pouze“ na 2 500 let B. C. Bez ohledu na rozdílný odhad stáří malého objektu jsem byl jeho nálezem nadšen.

Pár slov na závěr.
Inkriminovaný shluk kamenů lze eventuálně považovat za člověkem vytvořenou kamennou sestavu, v krajním případě za svatyňku, když už to slovo vyklouzlo z úst certifikovaného geologa. Pro rituální účel kamenné formace mluví i přítomnost předvěkého keltského hradiště. Keltové svá větší sídliště a hradiště totiž stavěli převážně na místech, která byla již dlouho před nimi osídlena „pralidmi“, jejichž spádové území by pozici svatyňky určitě zahrnovalo. To je ovšem bez dalšího systematického oficiálního výzkumu prozatím pouhou spekulací, i když podle mě potenciálně „nadějnou“. Viz fotografie.
Rudolf

Kategorie a štítky

Nastavení